Existuje Bůh? 1část
Ještě než začnu psát nové téma, vrátí se k tématu úrovně vědomí. Zaprvé můžete si ty kolečka nakreslit, jsou sice v první knize, ale ne každý jí má. Tyto kolečka používám hodně, a ve druhé knize, jsou rozebrány detailně. Zadruhé Zkuste se zamyslet kolik je lidí na té které úrovni. Prozradím jenom tolik, že na desáté úrovni. Je na světě jenom padesát lidí. Přidal jsem tady znovu obrázek, protože ve fotoalbu se to na mobilu špatně zobrazuje
Teď k dnešnímu tématu. Existuje Bůh. Kdo, nebo co to je? Vysvětlím to nejen z historického hlediska, ale také z křesťanského, lidského a vesmírného. Každý si potom může udělat svůj závěr.
Když jsem pátral v historii celého lidstva od prvopočátku, první zmínky se oběvují až ve starém Egyptě někdy kolem roku 9.000 př. n. l.
Nebylo to sice slovo Bůh, ale Atum, Ptah a Amon. V té době měli velice dobře vypracovaný systém vědomí a stvoření vesmíru. Byla tam škola mystérií, kde se to všechno učilo.
Atum bylo pojmenování pro neprojeveného Boha, jeho podobu před stvořením vesmíru.
Ptah bylo pojmenování Boha, jenž projevil svoji vůli a stvořil vesmír.
Jméno Amon dali Bohu, který vytvořil člověka k obrazu svému a umožnil mu svobodně myslet.
Z této koncepce vzniku světa vychází i květ života, svaté projevy Boha.
Květ života je esoterický symbol, který popisuje posvátnou geometrii, jež stvořila vesmír a určuje přirozené procesy, jako je mitóza nebo pohyby sluncí a planet. Je to forma, která charakterizuje život jako proces založený na čase, rytmech, hodinách, dnech, měsících, pohybech nebeských těles, během níž získávají myšlenky svou podobu a semínka rostou. Květ života představuje okamžik, ve kterém Bůh zaktivoval svoji vůli, aby stvořil vesmír, kdy opustil stav klidu, neexistence, nebytí, prázdnoty a temnoty. Je to okamžik, kdy se Atum-Ra, neprojevený Bůh, proměnil v Ptaha, Boha stvořitele všeho živého. Fiat lux je okamžik, kdy se zrodil květ života, vše začalo a zahájilo svůj první koloběh.
Z této části vychází i nejen vesmírná geometrie, ale také vesmírná matematika. Z učení květu života vychází i Platonovo učení nejen o tělesech. Pojmenoval sféry, jako placentu, která obsahuje všechno, podstatu všech objemů a tvarů, vyjádření jednoty, úplnosti a integrity. Žádný z bodů na jejím povrchu není důležitější než ten druhý a všechny jsou stejně vzdálené od jejich energetického centra, které je všechny vytvořilo. Atomy, buňky, semena, planety a slunce nabývají tohoto tvaru jednoty a potencionality. První virtuální sféra v sobě zahrnuje pět pravidelných polyedrů, těles, jejichž všechny strany a úhly jsou shodné. Tato tělesa jsou základními stavebními kameny, ze kterých je sestaven vesmír. Symbolizují 5 přírodních sil - oheň, zemi, vzduch, ducha či éter a vodu. Tak Bůh stvořil ze svého energetického centra první konečný prostor, Zemi, uprostřed nekonečného prostoru nebes. Z nového centrálního bodu pak vycházely jeho další pohyby, jež se opakovaly a vytvořily novou sféru. Na hranici dvou identických sfér vzniká ten nejdůležitější tvar. Nazývá se Vescica Piscis, studna kalicha a symbolizuje slovo Boží. Egypťané ji považovali za původce čísel, sedmi základních zvuků, písmen a veškeré moudrosti stvoření. Má stejný tvar jako lidská ústa nebo oko. Vejdou se do ní dva rovnostranné trojúhelníky, které se spojují v pravoúhlý čtyřúhelník, jenž je základem zlatého řezu, Božského řezu. Tato úměra byla využívána při stavbě všech jejich chrámů, aby spojila všechny tři dimenze mezi sebou a také s přírodou. Z tohoto základu odvozovali všechny matematické operace a významná čísla jako fí a pí. Také symbolizuje spojený pohled, pochopení mezi rovnocennými partnery, společný základ. Vescica Piscis, studna kalichu, je sdílený prostor, křižovatka mezi původní a novou sférou, jež vznikla na jejích hranicích. Poté dochází k dalším pohybům po obvodu a ke vzniku další nové sféry. Každá nová sféra představuje novou dimenzi, nový zvuk na stupnici, novou barvu v chromatické škále. Postupně tedy vznikly čtyři sféry, pak pět, šest sfér, až nakonec byla vytvořena poslední sedmá sféra, u níž končí první cyklus a semeno života je kompletní.
Sedm sfér, sedm dní stvoření, sedm not, sedm barev, sedm vrstev svalstva v srdci, sedm čaker, sedm endokrinních žláz. Tento geometrický vzor se nekonečně mnohokrát opakuje. Je základem všeho živého. Díky němu v přírodě rozkvétají květy a z původně jediné buňky vzniknou dvě, čtyři, šest nebo osm. Na stejném základě se formuje lidské tělo nebo galaxie. Násobením původní věčné spirály vznikají nové sféry. Ve třetím kole je hotovo 19 sfér a s nimi i květ života. Tento vzor má podobu květu a je to věčný proces. Obsahuje hudební harmonie, škály světla a model růstu živých tkání. Každá sféra má stejnou možnost rozvoje jako původní sféra. Proto květ života vytváří plod života, jenž si složí vlastní květ. Každá sféra má ve svém nitru pět Platónských těles, spojení mužské a ženské energie, přímé i zahnuté linie, dvě geometrické matrice, jež jsou základem pro vše skutečné.
Platónská tělesa se shodnými stranami a úhly spojují středy všech sfér. Objevuje se v nich tetraedr, krychle, octaerd, ikosaedr a dodekaedr. Jsou to symboly nedělitelného vztahu mezi částmi a celkem. Vytvářejí princip jednoty pro ostatní geometrické tvary bez ohledu na jejich rozdílnost. Vzory, tvary a struktury, které se objevují v přírodě od těch nejmenších částeček přes formy života viditelné lidských okem až po nesmírný vesmír. Vše sleduje geometrický vzor, který nám odhaluje přírodu v každé její podobě. Květ života nám dokazuje, že vše je propojeno nedělitelnou jednotou. Připomíná nám náš vztah k celku. Dovoluje nám porozumět posvátným příčinám stvoření. Kdo je Bůh a jak promítá svoji mysl do životů lidí na zemi
Všichni jsme aspekty jediné reality. Vše je jedno. Jedno je vše. Proto rozvíjeli vědu, umění, náboženství a filozofii jako multidisciplinární nauku bez vedlejších specializací, které člověka zaslepují. Stvoření považovali za vědomý akt jediného Boha. Studovali sami sebe, aby našli děj a pochopili jeho různé podoby, kterým dali jméno a symbol, aby o nich mohli lépe hovořit.
Podle Egypťanů přichází člověk na svět, aby se naučil, jak má reagovat v situacích, jimž musí čelit. Porovnáváním následků svých činů se učí a zdokonaluje. Proto nejdůležitější je akce, sloveso, jednání přinášející výsledky a tudíž zlepšení.
V Abydosu v Horním Egyptě stojí bok po boku dva chrámy. První z nich chrám Osiris nechal postavit faraón Sethi I. a při archeologických výzkumech byl objeven druhý chrám Osirión, který je částečně pod vodou. Hladina podzemní vody brání úplnému odhalení chrámu, protože voda do něj proudí větší rychlostí, než jakou zvládnou odčerpávat čerpadla. Archeologové se domnívají, že tento chrám byl postaven na kopci někdy kolem roku 9.000 př.n.l., kdy byly hladiny podzemní vody a Nilu o 10 m nižší. Tento chrám byl prvním v Egyptě, který vysvětloval existenci života na základě neustálého převtělování, které nám umožňuje poznávat vesmír a rozvíjet se z neuvědomělých bytostí v mudrce. Tuto techniku jim zřejmě objasnili pokračovatelé civilizace, jež zanikla při potopě světa, a sdíleli ji jen s malým počtem kněží soustředěných v tajné organizaci. Tyto techniky a nástroje kněží nikdy nedali k dispozici obyčejnému lidu. Bylo by asi jistě velmi nebezpečné svěřit je primitivním myslím, které neuměly ovládat své emoce a vášně. Je možné, že s nimi mohl manipulovat pouze někdo, kdo žil v dokonalé harmonii s vesmírem a kdo uměl ovládat sílu psychicky či zvukově a ne mechanicky, jak to dokáží dnešní nástroje moderního člověka.
TROJJEDINOST
Tento bod dokáže vystoupit ze sebe sama a znásobováním své podoby vytváří přímku, maskulinní formu. Takto Bůh-otec ukázal svou energii a svou informaci. Jeho aktivní vůli transformuje Bůh-matka, nekonečná substance ukrývající ve svém nitru odpověď. Doplňuje je Bůh-syn jenž se vrací s nashromážděnými poznatky. Takto Egypťané chápali trojjedinost jako simultánní rovnostranný proces, v němž je informace nejprve vyslána, poté obdržena a nakonec zvnitřněna. Proto je rovnostranný trojúhelník základnou tetraedru první čisté maskulinní formy všeho stvořeného. Tento proces sám sebe násobí v prostoru a čase, dopředu i nazpět, nahoru i dolů, napravo i nalevo. Tak Bůh vytváří virtuální prostor vztažený k sobě samému.
Tato škola mystérií, nejenže vyučovala věci o Bohu, ale také učila vesmírnou geometrií a matematiku. Z toho je vidět, že všechno už tady bylo.
Po zaniknutí této školy, byl tady relativně „klid“. S dalším pojetím Boha se setkáváme v období někdy kolem 15 až 13 století před naším letopočtem. Toto slovo v jiné verzi použil Mojžíš, který v té době pravděpodobně žil. V té době se používalo slovo Hospodin. Když byl na pastvě osloven svým jménem, optal se, kdo je jeho nositelem. Nositel tajemného hlasu se identifikuje jako Bůh Mojžíšových otců.
Dalším obdobím kdy se s tímto slovem setkáváme 40-90 našeho letopočtu. To už je ale jiná kapitola. O tom si budeme povídat příště, kdy se na tento pohled podíváme z pohledu křesťanství, vesmíru a lidí.