Ukázka z první knihy-6část
Čištění čaker
O čakrách ví asi každý dost. Jen na připomenutí vám je zde zopakuji.
Kořenová čakra Barva: červená, rudá
V poloviční vzdálenosti mezi řitním otvorem a šourkem, popř. na zadní straně děložního hrdla.
První čakra je spojená se zemí, její energií a s činnostmi, které se zemí souvisí. Může to být zemědělství, ale také např. činnosti nazývané jako konzumní způsob života. Je spojena s prožíváním nejzákladnějších aspektů existence jako je potřeba jíst, pít, být v bezpečí nebo v teple. Zablokovaná první čakra způsobuje, že má člověk málo síly – fyzické, duchovní i duševní.
Sakrální čakra Barva: oranžová
Umístění: Zadní aspekt leží u dolního konce páteře, přední aspekt nad ohanbím (centrum kříže)
Někdy se též hovoří o sexuální čakře. Má na starosti emoce, mezilidské vztahy, sexuální energii a tvořivé síly. Zablokování v této čakře způsobuje sexuální chladnost a potlačování emocí, ale platí to i opačně, potlačování emocí zablokuje tuto čakru.
Solar-Plexus čakra Barva: žlutá až zlatožlutá
Umístění: Zadní aspekt se nachází na úrovni solar plexu na vnitřní straně páteře, přímo za solar plexem, přední aspekt leží na solar plexu.
Je sídlem vůle osobnosti, citových vazeb a mentálních pochodů. Zablokování vede k pocitům ztráty odvahy, porážky, ztráty svobodné vůle, vytváření falešných představ a negativních myšlenkových konstrukcí.
Srdeční čakra Barva: zelená, růžová, zlatá. Běžně se používá zelená
Umístění: Zadní aspekt je na vnitřní straně páteře přímo za středem hrudníku, přední naproti srdci.
Jedná se o čakru lásky a vztahů. Jde jak o vztahy k sobě, tak k druhým lidem, ale i k celému světu. Její blokace způsobuje neschopnost lásku dávat i přijímat.
Krční čakra komunikační centrum (čakra) Barva: světle modrá, stříbrná, zelenavě modrá. Běžně se používá světle modrá.
Umístění: Zadní aspekt leží na spojnici páteře a meduly oblongaty, v cervikálním pletenci přímo za krční jamkou, přední se nachází na ohryzku.
Na starosti má mít komunikaci a projevy vůle v životě. Zablokování vede k neschopnosti se vyjádřit – vady řeči i prázdné myšlenky.
Čelní čakra Barva: indigově modrá, žlutá, fialová. Běžně se používá indigově modrá.
Umístění: Přední aspekt – na čele mezi obočím, zadní naproti na temeni hlavy (třetí oko)
Tato čakra se spojuje s intuicí a duchovními silami jednotlivce. Nedostatečná funkce pak vede k přízemním myšlenkám a k odmítání duchovna a esoterična.
Temenní čakra Barva: fialová, bílá, zlatá, ultrafialová. Běžně se používá fialová.
Umístění: Je umístěna na vrcholku hlavy (jako koruna), směřuje vzhůru
Funkcí sedmé čakry má být příjem energie z kosmu. Je sídlem božské dokonalosti v člověku. Do harmonie se dostane, když jsou v harmonii všechny ostatní čakry.
Čištění, nebo také zpracování čaker, je dost důležité pro osobní rozvoj. Probíhá na sedmi úrovních. Jednotlivé úrovně zde vysvětlím.
První úroveň je celkem jednoduchá, a používá jí téměř každý, kdo se s tím trochu zabývá. Je to vyrovnávání, nebo také posilování oslabených čaker. Může to být přes krystaly, barvy, květiny, i jinak. Je to krásné, ale není to zpracovávání.
Druhá úroveň, to už je práce na sobě. Zpracováváme úroveň hmoty, emoce, přijímání, srdečnost neboli lásku, komunikaci, intuici a duchovno. Záleží na každém, jak si to zpracuje. Někdo to zpracovává víc, někdo míň. Já to nazývám „povrchní“ zpracování. Není to nic špatného. Ba naopak je to velice nádherné, že člověk pracuje na sobě.
Ve třetí úrovni se už zpracovávají všechny čakry, kterých je třináct. Podívejte se na obrázek. Je tam sedm úrovní, které jsou propojené – 1 -7. Těchto propojek je šest – šest a sedm je třináct. Těchto třináct čaker vám rozepíši:
První čakra je barvy černé – smrt. Zpracování života a smrti. Na obrázku pod číslem 7.
Druhá čakra je 6. Barva hnědá. Zpracovávají se naše myšlenky.
Třetí čakra je šedá, číslo 5. Tady se zabýváme našimi činy.
Čtvrtá čakra je přechod mezi 5 – 4. Barva červená. Týká se to hmoty. V sedmistupňovém systému je to první čakra.
Pátá čakra je 4. Barva oranžová. Zpracováváme hmotný vesmír.
Šestá čakra je opět přechod mezi 4 -3. Zpracováváme bytostnou sféru přírodu – rostliny a stromy z pohledu vesmíru.
Sedmá čakra je 3. Zpracováváme přírodu – duchovní sféru – zvířata. Mostem mezi hmotou a duchem.
Osmá čakra – přechod mezi 3 – 2. Rozdíl mezi duší a duchem.
Devátá čakra 2. Zpracování duchovní sféry. Harmonie, jednota a pravda. Barva fialová.
Desátá čakra opět přechod mezi 2 – 1. Zpracovávání mezi duchovním a božským – božské podstaty.
Další tři čakry patří do jedničky. Takzvaná trojjedinost boží.
Jedenáctá čakra – energie Ježíše. Přeměňovat emoce v lásku. Barva stříbrná.
Dvanáctá čakra – energie ducha svatého. Barva zlatá. Intuice, citlivost, láska, moudrost. Chápání příčin a následků.
Třináctá čakra – energie otce – Boha. Barva bílá. Síla a vůle. Boření zastaralých koncepcí při zpomalování evoluce lidstva a nahrazování vyššími koncepty. Vidění celého obrazu stvoření.
Toto je asi nejsložitější práce na sobě. Může to trvat i několik let. Ne každý to dokončí, nebo se do toho pustí.
Pak nastává čtvrtá úroveň zpracování. Taky hodně složitá. Čistí se každá čakra s každou. Od této úrovně se čistí celý tento pozemský život. Začíná se od první čakry:
Hmota s hmotou, s emocemi, přijímání, až po třináctou čakru. Pak se to přesune k druhé čakře – emoce: a znovu, emoce s hmotou, emoce s emocemi, znovu až k třinácté. Takto to pokračuje, až je to pročištěné vše.
Na páté úrovni, zjistíme, že na třetí a šesté čakře je takzvaná smyčka. (Já to tak nazývám.) co to je? Na třetí čakře nás to zastaví, a my nevíme kudy kam. Máme se podívat dozadu, kde je cesta volná. To znamená podívat se na svůj dosavadní život, a uvědomit si, co vše jsme dělali špatně. Ale na všech naších úrovní. Nejenom činy, ale i slovy a myšlenkami. Až si to všechno probereme a uvědomíme, otevře se nám cesta nahoru, kde je další zarážka. Tady si máme naplánovat, jakou cestu se máme dál pustit. Pokud to nebude v částečném souladu s vesmírem, tak nás to nepustí dál. Dojdeme zpět dopředu, a pokračujeme dál, k šesté čakře. Další zarážka. Opět dozadu, k malému mozku. Uvědomit si k čemu slouží, a všechny duchovní aspekty. Pak se vrátíme a pokračujeme dál.
Šestá úroveň, probíhá automaticky, ale od třetí čakry – přijímaní. Přijímaná hmota, emoce, přijímaní, láska, komunikace, znovu až po třináctou čakru. Nemyslete si, že to probíhá jen tak. Teď už dostáváme zkoušky. A pokud neobstojíme, budeme na té úrovni dostávat stejné zkoušky, tak dlouho, až je zvládneme. Pak můžeme postoupit na další čakru.
Sedmá úroveň asi poslední, více jsem jich nedostal, probíhá ze šesté čakry. Stejně jak na šesté úrovni.
Ono se to zdá jednoduché, ale práce je to velmi složitá. Jde to od jednoduchého až k těm nejtěžším. Čím je člověk otevřenější, nebo k přirovnání mrakodrapu, ve vyšších patrech, tím to jde do větších detailů.
Jak na nás utočí zlo
Skrze strach. Do roku asi 2010 -2012 útočilo na nejslabší články, tj. na lidech, kteří mněli strach. To znamená přes hmotu. Od té doby, kdy ví, že ztrácí moc, útočí na nejsilnější lidi, skrze slova a myšlenky. Na lidech, kteří pracují na různých duchovních úrovních. Přes tyto slova a myšlenky, dávají najevo bolest, bez příčiny.
Je to složité popsat. Budu se snažit, abyste tomu porozuměli. Příklad:
Máme deset známých. Může do toho spadat i rodina. Jeden z těch známých, mimo vás pronese o vás něco nepěkného. Uvedu slovo blbec. Kdokoliv z těch devíti se bude někde bavit, a vůbec ne o vás. A padne tam slovo blbec. Přes toto slovo na vás zaútočí zlo. Jde to přes bolest. Najednou vás něco začne hodně bolet, bez příčiny. Pokud začnete nadávat, jste chyceni drápkem. Bolest nepřestává, i přes jakoukoliv pomoc. Jediná pomoc je, že to přijmeme. Řekneme si no a co? Nepomůže, žádné odstřihávání, odpuštění (komu?) čištění a různé metody. Když, tak jen na chvíli. A to už přecházím do kapitoly
Útoky zla
Ty byly hodně intenzivní. Od výrůstku na těle, které potupně zmizely, přes různé bolesti. Ty se stupňovaly. Začal jsem kulhat, pak to přešlo. Byl jsem pokřivený, jak paragraf, a nemohl jsem moc chodit. Ptali se mně, jestli mají zavolat nějakou pomoc. Odpověděl jsem, že není třeba, že za hodinu budu tančit. Taky, že ano, ukázal jsem jim to. Další útok, dva dny jsem chodil o berli. Nedalo jim to, a další útok. Tři dny jsem se opravdu plazil, kdekoliv jsem potřeboval. Dělal jsem si z toho srandu, a smál jsem se. Čekali, že budu nadávat. To se spletli. Takto podobně, né s takovou intenzitou útočili i na jiné. Další dvě, kdy už šlo opravdu o život, popíši v kapitole: Závěrečné zkoušky.
Přednášky
Když jsem udělal křišťálovou univerzitu, tak jako každý, kdo vystoupí do „prvního poschodí“, tak i já jsem byl důležitý, jak poslední kobzol ve sklepě. Chtěl jsem mermomocí každému ukázat, jak jsem chytrý. Připravil jsem přednášku, a taky jí udělal. Hodné velká fraška. Všichni se na mně sesypali, jak vosy na bonbón. Tak takhle né. Ještě dlouho jsem to mněl otřískavané o hlavu. Nechal jsem toho asi na šest let. Dál jsem pracoval na sobě. Mněl jsem i jiné aktivity, na kterých jsem se učil předstupovat před lidi. Postupně jsem si připravoval dvě přednášky. Jedna se zabývala stravování, a ta druhá, vesmírným zákonům. Na tu druhou, jsem si připravoval i pomůcky, a trvalo mi to zhruba deset let. Tyto přednášky už byly o něčem jiném. V současnosti dělám přednášky jiné, které trvají zhruba dvě hodiny. Něco málo z těchto přednášek vám popíši v další kapitole.
Závěrečné zkoušky
Když jsem odešel z „rodového statku“, šel jsem ještě na větší samotu, do lesa. První obydlené domy se nacházejí pěšky čtyřicet pět minut, na nejbližší autobusovou zastávku to trvá hodinu. A do obchodu hodinu a půl. Tuto trasu jsem absolvoval dvakrát týdně. Nádherná samota, klidné prostředí, a do lesa deset kroků. Ideální pro práci na sobě. Sice tady nežijí sám, je nás tady několik podnájemníků, ale vídáváme se málo.
Každé závěrečné zkoušky, se skládají s ústní, praktické a písemné práce. Popíši je jednotlivě.
Ústní byly velice náročné, a opravdu jsem si musel šáhnout hluboko do svých vědomostí. Vlastně každé byly náročné.
Jednou tady přišel bydlet také jeden, který si potřeboval zpracovat sám sebe. Začali jsme spolupracovat. Nádherná práce. Myslel jsem si, že to bude můj nástupce tady v této oblasti. A opět se mi potvrdilo pravidlo, které jsem si dal: myslet, znamená prd vědět. Ráno a večer jsme mněli nádherné debaty. Vždy mněl na mne připravené nějaké otázky s duchovní tematikou. Snažil jsem se odpovídat, jak nejlépe jsem uměl. Ale běda, když to nebylo správně. Jen zakroutil hlavou, a řekl: né, né. Musel jsem najít správnou odpověď. Další potvrzené pravidlo: není špatných žáků. Je špatný učitel, který to neumí dobře vysvětlit. Toto období trvalo asi tři měsíce. Každému, komu jsem to vyprávěl, jsem taky dodal, že si připadám jako u zkoušek. Došlo mi to až u praktických zkoušek.
Praktické zkoušky byly kruté. V jedné knize, jsem četl, jak probíhalo zasvěcení nejvyšších kněží. Byli zavřeni několik dnů do sarkofágů. Pokud přežili a zvládli zkoušky, nemuseli prožívat životy, které se jim zjevily v sarkofázích. I já jsem si tak připadal. I když jsem nebyl nikde zavřený. Byl mi podán jed, který jsem vypil. Dotyční, od kterých jsem to nečekal, to brali jako srandu. Krutá sranda. Tři dny jsem se svíjel bolestmi, ale přežil jsem to. Bylo to krátce před odjezdem na dovolenou. Nenadával jsem, ale přijal. Taky jsem trochu, jak se říká brblal pod nosem. Pak jsem to bral více méně s humorem, a jako očistu těla. Taky mi pak došlo, že je to zkouška. Sice krutá, ale zkouška. A těsně před odjezdem přišla další. Jak zvládnu ztrátu peněz. Byly mi ukradeny, ty co jsem mněl uspořené na dovolenou. Bral jsem to pozitivně, nevzali mi všechno. A odjel jsem.
Dovolená
Na tuto dovolenou jsem se těšil. Po takto náročných zkouškách, jsem si ji zasloužil. A taky jsem věděl, že mně to velice pozitivně nabije. A taky že mi to něco přinese. I když se termín několikrát změnil, musel jsem odjet nečekaně. Byla to smutná rodinná událost, která se zvládla, a pak jsem si užíval. Nejen s mými dětmi a vnoučkem, ale také s přáteli. Tam mi přicházely informace, že mám napsat knihu. Než jsem odjel z dovolené, věděl jsem, jak se bude jmenovat, o čem bude, celý obsah, i obrázek na titulní stranu. A taky mi došlo, že mi něco chybí, abych mněl udělané celé promoce. Písemná práce. Tady je. Hodnotit to budou jiní.
Nástup do práce
Po dovelené, jsem nastoupil do práce. Né takové jak si každý představuje, ale duchovní. Je to jiná práce, než byla před tím. Opět práce na sobě. V čem je to jiné? Před tím to bylo jako na houpačce. Jednou jsem se zabýval více duchovním směrem, podruhé pozemskými věcmi. Teď se mám naučit skloubit tyto věci dohromady. Nebude to lehká práce. Těším se na ní. Opět budu objevovat nové věci. Když jsem se odstěhoval téměř čtyři sta kilometrů od svého rodiště, hodně lidí to nemohlo pochopit. Dnes vím, že jsem jel na zkušenou. I kdysi to bylo běžné, že učedník jde do světa, aby nasbíral nové zkušenosti. Tak to je i se mnou. Tyto zkušenosti, které jsem tady nabyl, jsou k nezaplacení. Taky jsem všem povídal, že jsem zde přijel mládnout. Ten život, který jsem žil před odstěhováním, „byl jenom zkušební“, a teď žiji doopravdy a čeká mně šedesát let nového života. Jestli jich bude víc, nebo míň, tím se nezabývám. Opravdu žijí! A UŽÍVÁM SI ŽIVOTA.
Co je vysoká škola života
Taky zajímavá otázka. V této knize je to popsáno, tak jak to vnímám já. Nikomu to nevnucují, ani k tomu nenavádím. Je to popsané z mého hlediska, a každý může mít na to jiný názor.
Základní škola, je běžný život, střední škola, je skloubením běžného života, s duchovníma věcmi. A vysoká škola, je nejenom poznávání vesmírných zákonů, ale skloubení všech těchto věcí do jednoho bytí. Ani já nemůžu, a ani nechci tvrdit, že mám udělanou Vysokou školu života. Z jednoho prostého důvodu. Kdybych jí opravdu mněl udělanou, tak už jsem se tady nemusel narodit, nebo inkarnovat.
Velice jednoduše řečeno, je to skloubení pozemského života s vesmírnými a duchovními zákony.
Úplné dokončení školy života probíhá po odložení pozemského těla (smrti), a je to příprava na cestu do jednoty.
Více to rozepíší ve své druhé knize - Co by mněly vědět ženy o mužích a muži o ženách.