K pramenům života

Kapitola třetí

Vysoká škola

Co je to láska

     Láska – toť hamletovská otázka. Bylo o lásce napsáno hodně knih. Ale byly napsané o lásce? Láska není to, když to mlaská. Láska je úplně o něčem jiném. Když se ptám lidí, jestli mají lásku, tak odpovídají, že mají. Mít někoho rád, není láska. Ano, mají „lásku“, ale s podmínkou. Láska s podmínkou je jen vypočítavost. Nic víc a nic míň. Jak můžu mít někoho rád, nebo mít lásku, když po někom něco požaduji. Láska znamená být šťastný, a nemít strach. Láska a strach, je na stejné frekvenci. Přirovnávám to k tahovému potenciometru. Pro ty, kteří nevědí co to je – na elektropřístrojích je to zesilovač zvuku. Buď ho dáme na nulu, máme strach. Nebo ho dáme na maximum a máme lásku. Neexistuje nic mezi tím. Opravdová láska nezná strach. Když se optám sto lidí, jestli chtějí být šťastní, tak všichni odpovědí, že ano. Když položím první otázku, jestli jim nebude vadit, že o něco přijdou, tak už se hlásí jen polovina. A když položím druhou otázku, jestli jim nebude vadit, když přijdou o někoho, tak se nehlásí nikdo. Lidé nechtějí být šťastní. Chtějí být spokojení. Jim to vyhovuje. Proto, aby byl člověk šťastný a mněl v sobě lásku, potřebuje pro to něco udělat. Jak se lidově mluví: hnout svou prdelí. A to se jim nechce. Protože to je těžká práce. Práce na sobě. Když se ptám lidí, co mají v srdci, tak odpovídají: děti, manžela, rodinu, rodiče a další. A kde máte lásku? Ta tam je taky. Ale prd velebnosti, ta tam není. Láska chce vaše srdce čisté. Nechce tam mít nikoho. Ne, není to pokrytectví. Když bude chtít lásku někdo, koho máte v srdci, tak se musí postarat sám. Láska nepotřebuje zprostředkovatele.

     V pozemské lásce, dáváme srdce, ať už manželovi, dětem a komukoliv jinému. A pak se divíme, že nám ho ničí. Komukoli, komu dáme srdce, nám ho může zničit.

  Když pracuji s lidmi, kteří chtějí mít opravdovou lásku, tak si mají vyčistit své srdce. Odstranit všechny, koho tam mají. Je to těžké. U někoho to trvá měsíc, u někoho půl roku. Někdo to zpracovává rok, někdy i dva. Někdo to nezpracuje vůbec. Až to má zpracované, a já to poznám, tak provádíme odevzdání srdce lásce, nebo Bohu. Každý jak si to probere. Po nějaké době se srdce vrátí naplněné láskou.

   Pracoval jsem s jednou kamarádkou, a když tento rituál odevzdání srdce proběhl, šla k jednomu léčiteli pro nějakou konzultaci. Když se na ní podíval, tak byl zmatený. Viděl místo srdce prázdno. Nevěděl, co má dělat. Když se kamarádka vrátila domů, tak ji to došlo. Odevzdala srdce Bohu. Tak tam nemohlo být.

   Jen pro vysvětlení: každý má dvě srdce, jedno fyzické, a druhé duchovní. Jsou těsně vedle sebe.

   Když má někdo v sobě opravdovou lásku, tak jí také posiluje. Ten kdo má v sobě strach, posiluje zlo.

   Definice lásky zní – dělej, nebo rozdávej radost. Tečka a to doslovně. Spousta lidí místo tečky udělá čárku a něco přidává. A už je z toho podmíněná láska. Když rozdávám radost, tak už mně nezajímá, co s tím druhý udělá. Hodně lidí chce dělat radost druhému. To je v pořádku. Když má dostat něco od druhého, tak to nechce přijmout. Proč? Hledá spousty výmluv, proč to nechce přijmout. Ale zapomíná, že ten druhý chce udělat taky radost. Láska je také umění přijímat.

   Teď se vrátím k minulé kapitole, a opět trochu politiky.

Když jsem dělal s rodovými statky, kandidovali jsme i ve volbách. Nebudu popisovat, jak jsme všichni hlídání. Teď mi to promiňte, ale horší jak za předešlé éry. Vím, co mluvím. Nejenom jsem si to prožil, ale dostal jsem se tam přes mládež k zajímavým věcem. Ale to není podstatné. Když jsme se zapojili do voleb, tak jsem byl i na několika setkání malých stran. Mimo jiné tam byli lidé, kteří chtěli obnovit korunu českou, Moravany, Slovany a další. A opět, hezké ideje. Popíší to na Slovanech. Je mi to nejblíže, jelikož se zabývám i historií Slovanů.

   Je velice nádherné, i prospěšné že se zabýváme naši minulostí a obnovujeme zapomenuté tradice. Ale musíme si uvědomit, že tyto tradice mněly ve své době úplně jiný význam, než jim dnes přikládáme. A navíc, tito lidé žili na daleko vyspělejší duchovní úrovni, než žijeme dnes. Slované žili v opravdové lásce. Nic si nepředstírali. Pokud bychom tak chtěli žít – prosím nikdo nám to nebere. Chvíli jsem žil na „rodovém statku“. Je to nádherné. Nikdo si ale neumí představit, jak složité jsou dnešní zákony, a co jsme si tam po této stránce zkusili. Malý příklad: i když jste majitelem pozemku zapsaným v katastru, tak ten pozemek bez vašeho vědomí pronajímá stát k užívání jinému subjektu. A neuděláte s tím nic.

    Ale to jsem trochu odbočil. Takže se vraťme ke Slovanům. Žili v lásce a nechali se vest Bohem, nebo bohy. Takže, pokud bychom chtěli obnovit velkomoravavskou říši, nebo slovanskou, mněli bychom žít v lásce. Zkuste si jenom vyčistit srdce, a dát tam opravdovou lásku. Uvidíte, kolik Vás to dokončí, nebo kolik Vás to jenom zkusí. A také systém si Vás hlídá. Kdo chce vystoupit ze systému, bude bit. Pokud, nezměníme sebe, systém, a neuděláme si pořádek kolem sebe, tak nás to dál nepustí.

      Takže když tuto kapitolu shrnu: nechte si srdce pro sebe. Pokud budeme mít opravdovou lásku v srdci, tak máme každého stejně rádi. Nejsme soudci, abychom určovali, kolik komu máme dát lásky. Pak žijeme v lásce, a partnerské a rodinné vazby žijeme na vztazích. Ty nám tolik neublíží. A dáváme lásku všem stejně.

Láska je dělat radost.

Božské a vesmírné zákony

   Popisovat Božské zákony, je velice složité. Jen z toho důvodu, že se těžko nacházejí slova. Rozum je na to krátký. Rozum dovede chápat a zpracovávat jen věci, které patří ke hmotě. Tyto věci je třeba prožívat srdcem. Ale stejně, čím více toho člověk ví, tím více ví, že nic neví. Božské zákony jsou velice jednoduché. V jednoduchosti je síla. Tím, že jsou velice jednoduché, jsou na vysvětlení hodně složité. Trvalo mi to přes deset let, než jsem to zpracoval do podoby tak, aby to bylo trochu srozumitelné všem. Proto jsem na konci této knihy umístil obrázek, na který se v této kapitole budu odvolávat.

   Božský vesmír má perfektní hiarchií, a žije v lásce. Každý má stanoveny přesné úkoly, které s láskou plní. Od archandělů, andělů, salamandrů, víl, skřítku a dalších. Každý má své předurčení. Každý archanděl má přidělenou jednu sféru. Na obrázku pod čísly 1 až 6. Teď je trochu rozepíší, pro větší srozumitelnost.

1Božská sféra – pod tímto názvem nemusím asi nic vysvětlovat.

 2Duchovní sféra – nebo také ráj. Od tud pochází náš duch. Zde se máme vrátit.

3Bytostná sféra, duševní sféra - zvířectvo

 4Hmotná sféra – rostliny a krystaly

  5Tu jsem pojmenoval – sféra našich činů.

  6Té jsem dal název – sféra našich myšlenek

   7To je sféra konce – vymazání z knihy života nebo také smrt ducha. Také se mluví – prach jsi, a v prach se obrátíš.

   Sféry 2 až 4, mněli na starosti nejkrásnější archandělé. Nevím, kdo má přidělenou jakou sféru. Každý s těchto archandělů chtěl být ve své době samostatný a nechtěl se podřídit Božským zákonům. Bylo jim to umožněno. Byli vyvrženi z našeho vesmíru, a každý si udělal svůj. To je na obrázku pod písmenka A až D. Možná je vám známo, že máme dvanáct světů. O tom se dál nebudu zmiňovat.

K obrázku a písmenům A-D.

A – je na úrovní dvojky, to znamená duchovní svět – lidský duch. Tento archanděl si vytvořil svůj svět – svět mimozemšťanů, a vše co s tím souvisí.

B – úroveň trojky – zvířata – vše co je napsáno pod písmenem A, jen místo mimozemšťanů tam žijí jenom zvířata. Jsou někdy ve filmech zobrazovány jako „stvůry“.

C – úroveň čtverky, která je rozdělena na dvě úrovně. První úroveň jsou jen rostliny.

D – krystaly – hmota.  Hmotnou sféru má přidělenou nejkrásnější archanděl – Lucifer. Nejenom hmotnou sféru, ale také vše co je pod ní. Sféru temnoty. Ten nás ovládá, pokud se necháme. Je to přes pokušení, a hlavně skrze strach.

    Pak tady máme čísla 4A – 4C.

4A je náš hmotný vesmír, nebo také náš svět.

4B je naše sluneční soustava.

4C je naše země.

   Takové malé shrnutí: 1až 4B, žije v lásce. A až D, a 5 -7 ve zlu. Když to převedu do matematiky, tak máme 6x dobro, a 7x zlo. Proč je to nevyrovnané? Chybí nám ještě 4C. to je jediná planeta ve všech vesmírech, kde se setkává dobro, a zlo. My tuto planetu skrze poznávání máme přeměnit v lásku. Pak to bude vyrovnané. Ale máme tady ještě číslo 5 a tam je ještě taky trochu dobra. Takže se to vyrovnává.  Více k tomuto obrázku v tématu Co nám přinesl rok 2012.

   Ještě malá odbočka. Mimozemšťané. Na to, aby byli dokonalí, potřebují dvě věci. Zaprvé lásku. Tu se potřebují naučit od nás. Jelikož vědí, že přímo to nejde, tak to berou skrze D. Strach, pokušení a hmotu. Slibují nám, že nám dají nové věci, technologie, že nás ochrání a jiné věci. Otázka je, před kým nás mají ochraňovat? Potřebují se od nás naučit lásce, aby mněli jednodušší přístup k druhé věci. A tou je božská energie. Tu nikdy nedostanou, protože božské zákony jsou dokonalé. To by se musely změnit. To by pak nebyly dokonalé! Jejích snažení je marné.

   Ještě dvě malé vysvětlení. Mnoho lidí si to plete, nebo neví, co to je. Duch, a duše. Jaký je v tom rozdíl? Velký. Duch je naše podstata, a duše jsou naše všechny těla. Přirovnávám to ke člověku, který žije na rovníku. Tam může být nahý – to je naše podstata. Pokud se vydáme na sever, potřebujeme se obléct. Tím, že se zahalíme, skryjeme svou podstatu. Čím více jdeme na sever, tím více se musíme oblékat. To jsou naše těla. A stejné je to i při úmrtí. Jdeme ze severu na rovník, a odkládáme naše šaty – těla.

  Druhé vysvětlení, trojjedinost Boží. Bůh je jeden, to ví každý. Ale pleteme si Ducha svatého, a Ježíše. Mnoho lidí se domnívá, že je to jedna bytost. Není. Duch svatý je soudce naších činů. Aby mohl soudit, potřebuje znát zemi. Rodil se zde vícekrát. Ježíš zde byl vyslán na záchranu jedinců, aby přinesl slovo.

   Když to všechno shrnu: Božský zákon je láska. Žít v lásce bez jakýchkoliv podmínek.

vesmírné zákony

       7 zákonů vesmíru

Zákon jednoty.

Nejsme odděleni od Boha. Všichni jsme částí celku a naše činy ovlivňují každou bytost ve vesmíru. Pokud lední medvěd na Antarktidě kýchne, pohne se zrnko písku na Sahaře.

Zákon karmy.

Co dáváme, to dostáváme. Myšlenky, slova a činy, které vysíláme, jsou energie, která se k nám zpět dostává v té samé míře.

Zákon manifestace.

Podobné přitahuje podobné. Naše myšlenky, slova a činy přitahují jim podobné materiální věci, lidi a zkušenosti. Jsme síla, která vytváří všechno v našem životě. Jsme síla, která nám utváří celý život.

Zákon milosrdenství.

Bezpodmínečná láska, odpuštění a soucit přináší milosrdenství, které rozpouští karmu a znásobuje boží požehnání.

Zákon odpovědnosti.

 Pokud převezmeme odpovědnost za naše myšlenky, slova a činy, stáváme se pánem svého života. Pak jsme schopni přiměřeně reagovat na každou situaci.

Zákon bezpodmínečné lásky.

Je to stav, kdy všechno přijímáme a nejsme k ničemu připoutaní. Pokud milujeme bezpodmínečně, dáváme sobě i ostatním svobodu.

Zákon záměru.

Pokud vidíme věci jasně, můžeme se rozhodnout. V tomto případě jsme v souladu s univerzální energií a my se posouváme ve své síle. Pokud je náš záměr čistý, nevytváříme si žádnou karmu.

    Ještě uvedu některé příklady, které nejsou zákony, ale spojitost s vesmírným fungováním.   

 Vesmír nezná slovíčko ne.

 Uvědomte si, jaké slova používáme. Nechci být nemocný, nechci být zlý, nechci být s někým, a podobně. A teď si s těchto slovíček odeberte příponu ne. Co vám s toho vyjde? Chci být nemocný, chci být zlý, chci být s někým a podobně. Uvědomte si to! Uvedu příklad.

   Pracoval jsem s jednou klientkou, a ta se mi stěžovala, že jí na pracovišti přibývají lidí, se kterými nechce pracovat. Byla tam přípona ne. Když jsem ji to vysvětlil, tak si to uvědomila a pochopila. Za nějakou dobu mi řekla, že ti lidé odešli. Změnila větu: chci pracovat s lidmi, kteří mi vyhovují.

   To v té době stačilo. Je to přechod s negace do budoucnosti. To znamená kdy se to má stát? Za rok, deset let, nebo za sto? Lépe je přejít do současnosti. Místo slova chci, dát slovíčko jsem. Současně s tímto zákonem nastupují první dva zákony. Tj. zákon přitažlivosti, a zákon co zaseješ, sklidíš. Dávám to na příkladu setí mrkve. Když ji zasejeme, nemůžeme jí hned sklízet. Musíme počkat, až vyroste, což trvá zhruba tři měsíce. To samé je i s láskou. Jestliže tři měsíce budeme rozdávat lásku, tak tři měsíce po tom ji budeme sklízet. Jestliže budeme lásku rozdávat pořád, každý den, tak po třech měsících, ji budeme sklízet každý den.

   Zlo má přednost před dobrem? Proč, když chceme dobro? Proto!

Je to z toho důvodu, abychom byli obezřetní. Vesmír nás zkouší. Když dostáváme jakoukoliv informaci z vesmíru, je to v pořádku. A když už jsme si jistí, přijde zkouška. Nastupuje zlo. Toto zlo hodí do té informace jedno slovo, které tam nepatří. Když si nedáme pozor, a nezjistíme to, pak do další dá celou větu. Když i toto přehlédneme, příště už ty informace budou z této sféry. Budou velice dobré, tak že to ani nepoznáme, ze které sféry jsou. Má nás ve svých rukou. A pak už dává takové informace, které potřebuje, aby nás mohlo zcela ovládat.

   Zde uvedu osobní zkušenost. Dostal jsem zajímavou informaci, kterou jsem nezpracoval, ale přijal. Upnul jsem se na ní, že může být pro mě dobrá. Vnitřní hlas mi ale říkal něco jiného. Použil jsem všechny v té době mi přístupné věci – kyvadlo, automatickou kresbu, automatické písmo a další. Pořád mi to ukazovalo, že je to pro mne dobré. Ale vnitřní hlas. V předvečer toho co se mnělo udát, jsem praštil do stolu a řekl dost. Chci vědět pravdu. A najednou všechno ukazovalo jinak. Tu událost jsem vyřešil ke spokojenosti všech.

Vesmír je pohyb.

    Vše ve vesmíru se pohybuje.  Zastavení, rovná se zánik, nebo také smrt. Pohyb dopředu, to je podporování dobra. Dozadu podporování zla. Někdy si myslíme, že toho máme dost, a tak se zastavíme. My jsme se nezastavili. Jdeme, ale zpět. Podporovat zlo.  Můžeme se jakoby zastavit, není to zastavení, ale zpracovávání. Informací.

    Příčiny a následky.

To nemá nic společného s druhým zákonem. Je to trochu jiná úroveň. I když spolupracuje s druhým.

   Ještě se zmíním o hmotných věcech používaných při práci s energiemi. Jsou to kyvadla, automatická kresba, karty a další. Je to tady vyrobeno na zemi, takže to patří k hmotě. Podívejte se, kdo ovládá hmotu. Jsou to velice dobré věci, se kterýma se pracuje, ale je třeba si dát obzvláštní pozor a používat zvýšené ochrany. Tady na závěr této kapitoly by se hodila, jedná známá poučka:

Dbej svých myšlenek,

Neboť z nich vzejdou slova,

Dbej svých slov,

Neboť z nich vzejdou činy,

Dbej svých činů,

Neboť z nich vzejdou zvyky,

Dbej svých zvyků,

Neboť z nich vzejde tvá povaha

Dbej své povahy,

Neboť z ní vzejde tvůj osud

Příroda

  Éto mócná čarodějka. Promiňte mi ten výraz, ale chci tím zdůraznit sílu přírody. Tuto přírodu může definovat do čtyř skupin. Krystaly a kameny, rostliny a stromy, zvířata a člověka. Ať se vám to líbí, nebo né, i my jsme součástí přírody. Pro lepší pochopení to budu definovat každé zvlášť, i s použitím obrázku.

    Krystaly a kameny, rostliny a stromy patří do hmotné sféry 4 s touto definicí:

 Hmota, nejnižší stupeň vědomí, se projevuje pouze smršťováním, ochlazováním a tvrdnutím.

   S krystaly a kameny je celkem jednoduchá práce. Téměř každý s tím umí pracovat. Jinak to mají na starosti skřítci.

   Rostliny a stromy patří také do této hmotné sféry 4. Definice zní:

 Rostlina již projevuje dva stupně: hmotnou a ji oživující vegetativní sílu. Rostlina projevuje hmotné vibrace nevědomě, nosí své tělo jako šat, ale jejím stupněm vědomí je hmotu oživující rostlinná úroveň. Síla této úrovně má tři znaky, podle nichž ji lze poznat, ať se projeví kdekoliv: vyhledávání potravy, přijímání potravy a asimilace neboli trávení.

   Potravu vyhledává kořeny, a z toho ji přijímá. Tuto asimiluje a roste.

Práce s rostlinami a stromy je trochu složitější, než s krystaly. Práci s bylinkami také nemusím nijak zvlášť vysvětlovat. U stromu je to ještě složitější, než s rostlinami. Neříkám, že s něma neumíte pracovat. Každý umí objímat stromy, nebo chodit do lesa a z toho čerpat energií. U objímání stromů, by mněla probíhat vzájemná výměna. To znamená nejen čerpat, ale také dávat. I stromy touží po lásce od člověka. Ale nejenom stromy. Celá příroda.   Někdy s rostlinami a stromy při práci, potřebujeme ráznost. Uvedu několik příkladu:

   První se sice netýká mně, ale uvedu ho jako zajímavost. V počátcích mé duchovní cesty, kdy jsme se scházeli, se s námi setkávala i asi pětiletá holčička se svou babičkou. Ta holčička uměla komunikovat s přírodou. Její babička nám vyprávěla, jak s ní jednou byla na procházce, a dívence se zalíbil jeden rozkvetlý strom. Požádala babičku, jestli si z toho stromu může utrhnout květy. Babička jí řekla, ať se optá toho stromu, jestli jí to dovolí. Tak udělala. Vrátila se k babičce a řekla jí, že strom s ní nechce komunikovat. Poradila vnučce, ať tam jde ještě jednou, a řekne tomu stromu, že když s ní nebude komunikovat, tak ho oškube úplně.  Za chvíli se vrátila, a mněla v rukou tři kvítky. Babičko, řekla jsem mu to, co jsi mi poradila, a on mi odpověděl, že když se jí tak líbí ty jeho květy, tak že si tři může utrhnout.

    Když jsem mněl ještě s přítelkyní zahradu, byla tam v té době asi třicetiletá lípa, která nikdy nekvetla. To nám potvrdili sousedé. Jednou a nevím, jestli to bylo na podzim, nebo na jaře, jsem mněl s tou lípou rozhovor. Řekl jsem jí, že mám rád stromy. A také když kvetou. A zvlášť u lípy, která má nádhernou vůni, a také že její květy léčí. Takže, když příště nerozkveteš, tak tě porazím a vysadím novou lípu, která bude kvést. Samozřejmě že rozkvetla, a sousedé se chodili na ní dívat, a považovali to za zázrak.

   Těch příkladů mám více, ale každý má s tím své zkušenosti.

   Další skupina jsou zvířata, která patří do trojky (viz. Obrázek) – bytostná sféra a definice zní:

Živočich projevuje tři síly: hmotnou, rostlinnou a živočišnou. Má tělo, hledá potravu, jí, tráví, a je vědomý na živočišné úrovni, má emoce, pudy, pocity, sympatii, antipatii a žádosti. Živočich je vědomý na třetím stupni vývoje, pouze o stupeň níže než člověk.

   Práce se zvířaty je zase o stupínek složitější a je inviduální, i když nějak jinak. Tím nemyslím domácí zvířata a mazlíčky. Uvedu zde několik příkladu. Vezmu to od těch nejmenších.

   Asi všem jsou „nejobtížnější“ komáři. I mně dost dlouho otravovali, než jsem přišel na to jak s nima pracovat. Tady u těchto skupin tak zvaných drobných živočichů se pracuje s „jejich šéfem“. Požádal jsem ho, že vím, že taky potřebuji potravu a ve dne mi to nevadí, když si zobnou, ale večer, když jdu spát, ať mne nechají na pokoji. Řekl jsem mu, že vždy večer mu sdělím, do kolika hodin chci mít „noční klid“.  Od té doby jsem nepotřeboval budík. Přesně v tu dobu mně vzbudili. Nebylo to sice příjemné probuzení, ale mněl jsem v noci klid.

   Naučilo mně to, že teď už nepotřebuji budík, ani komáry. Když si naplánují, v kolik mám vstávat, tak pět minut před tím se probouzím. A také že nemám problém se žádným létajícím hmyzem.

    Další skupina o trochu větší, jsou myši, žáby, pavouci a pro zahrádkáře velice nepříjemní – slimáci. Až jsem si řekl a dost. Nebudu vás solit, učit létat k sousedům, ani jinak likvidovat. Domluvil jsem se s jejích „šéfem“, že mám rád přírodu. Proto mám i zahrádku, kde si chci vypěstovat zdravou zeleninu. Choďte si po zahradě, kde chcete, ale na záhony mi nešahejte. Ukaží vám místo, kde vám budu dávat dobroty ze záhonu. Když tam přijeli známí, tak se divili, že nemám na zahradě a záhonech slimáky. Mám na ně vyhrazené místo. A ukázal jsem jim to. Byli překvapení, kolik tam bylo slimáků.

   Něco k odlehčení. Sousedé se mně ptali, jestli nemám problémy s krtky. Odpověl jsem jim, že jsem napsal malé lístečky – zákaz vstupu krtkům. Vzali to jako srandu, s tím, že to taky zkusí. Po nějaké době, mi sdělili, že to nefunguje. Optal jsem se jich, jak to napsali. Normálně, tak jak jsi to mluvil. Tak jsem se jim vysmál. Vy nevíte, že krtci jsou slepí? Mněli jste jim to napsat Braillovým písmem.  Těch nadávek, co jsem si vyslechl.

   Další taková skupina, se kterou jsem se učil pracovat, jsou ještěrky a hadi. Ne, že by, jsem mněl z těchto strach, ale nemusel jsem je. Až jsem žil na „rodovém statku“, tak jsem si je dokonce chytil do ruky. Mloky, slepýše, a jiné. Užovky a zmije samozřejmě né. Ale ze zmijí jsme byli přátelé. Chodil jsem tak metr od ní, ona se vyhřívala na sluníčku, a já jsem si dělal svoje věci. Dokonce jsem ji požádal, ať vydrží, že si dojdu pro fotoaparát, a vyfotím si jí. Mám nádhernou fotku, asi z půl metru. Pěkně mi při tom pózovala.

   Hodně lidí má s těchto zvířátek strach, až fobií – je to nemoc s minulých životů. Všechny nemoci z přírody – fobie, alergie a další, jsou důsledky minulých životů.

   Další skupina je člověk. Lidé patří do skupiny 2. Je to duchovní sféra. I lidi dělíme do čtyř skupin: Průměrný člověk, Génius, Prorok, Člověk božský

Průměrný člověk stojí o jednu vibrační oktávu výše než zvíře: je vědomý na mentální úrovni. Má intelekt a schopnost myšlení. Projevuje však i ostatní tři stupně: materiální – má tělo, vegetativní – vyhledává potravu, přijímá ji a tráví, živočišné – má mysl a citový život, pudy, sympatie, antipatie a žádosti. Jeho charismatickým stupněm však je jeho intelekt. Člověk vědomě myslí. Při dalším vývojovém stupni učiní člověk velký krok: pozvedne své vědomí ze světa účinků do světa příčin. Čerpá z každého pramene kausální úrovně a projevuje tuto sílu, která se v jeho vědomí jeví jako intuice. Je schopen pomocí intelektu a duchovní síly vyjádřit slovy své zážitky na vyšší úrovni a tlumočit je svým bližním. Může však projevit svou intuici i v jiných formách umění: bez rozměrů v hudbě jako skladatel, ve dvou dimenzích čarami a barvami jako malíř, ve třech dimenzích plastickými tvary jako sochař nebo tanečník. Tvůrčího člověka nazýváme géniem.

Génius projevuje pět vibračních oktáv sil hmotných, rostlinných, živočišných, mentálních a kausálních.

Prorok – tak je v lidské řeči nazýván stupeň vědomí další vibrační oktávy. Projevuje všechny předchozí stupně, je však vědomý na další úrovni, na úrovni božské moudrosti a univerzální lásky. Tato univerzální láska, odpovídající šestému stupni, je naprosto duchovní silou a nesmí být nikdy zaměněna za lásku třetího, živočišného stupně, která je projevem živočišných pudů. Ona láska je vibrací transformovanou o tři stupně níže a jejím pramenem je pud rozmnožovací. Taková láska je touhou po majetku a chce vždy jen tělo. Nutí člověka přiblížit se k druhé, milované bytosti, obejmout ji, líbat ji, tisknout ji k sobě, jedním slovem vlastnit ji. Kdo podléhá této lásce, žije ve svém vědomí ještě ve stavu rozdělení a hledá svou tělesnou doplňující polovinu, aby došel uspokojení. Tato láska chce vždy brát, něco mít, vlastnit. Láska v šestém stupni projevu - láska proroků však nepramení z rozdělení, ale z prvotního stavu božské všejednoty. Lidé vědomí na tomto stupni nechtějí nikoho vlastnit, cítí se sjednoceni s nekonečným celkem.

Člověk božský je sedmým a nejdokonalejším projevem božím, je to člověk, který se stal plně vědomým. Všechny ostatní formy projevu manifestují pouze transformované vibrace, pouze část boží. Člověk božský je ten, kdo projevuje Boha – své vlastní božské Já – plně, v jeho dokonalosti, dokonalým vědomím; ten, který zažívá a vyzařuje božské tvůrčí síly v jejich prvotních, netransformovaných vibracích a frekvencích. Je svrchovaně vědomým; žádná jeho část není nevědomá. Jedině člověk má možnost ovládat a vyzařovat všech sedm vibračních oktáv, jelikož má ve své nervové soustavě nervová centra odpovídající sedmi oktávám transformované a netransformované tvůrčí síly. Je však schopen vyzařovat pouze vibrace onoho stupně, na kterém se stal vědomým, neboť dokud se na nějakém stupni ještě nestal vědomým, zůstávají odpovídající nervová centra v latentním stavu. Průměrný člověk tedy bude vyzařovat vibrace do čtvrté úrovně, génius do páté, prorok do šesté a pouze božský člověk je schopen vědomě vyzařovat všech sedm oktáv a podle své vůle buď vyzařovat božsky-tvůrčí sílu v netransformovaném stavu, nebo ji proměnit a vést dál v nižších, transformovaných frekvencích.

Zde vidíte, že jsme na nejvyšším stupni vývojového řetězce. Ale také na nejvyšším stupni potravního řetězce. Potřebujeme ke svému životu, nejen vzduch a vodu, také krystaly (sůl, vápník, železo a další), ale i vitamíny (rostliny, stromy – plody,…). Další stupeň jsou bílkoviny – zvířata. Když nám cokoliv z tohoto řetězce chybí, tělo strádá a onemocní. Když naše fyzické tělo zemře, jsme také potravinou. Pro nejmenší živočichy.

   Tím, že jsme na nejvyšším stupni, si hrajeme na něco, co nejsme. Chceme ovládnout přírodu, zemi a celý vesmír. Chceme se stát pány světa. Dokonalí. Podívejte se zpátky do kapitoly čtyř zkoušek, co to je za nemoc. Nejen člověka, ale i lidstva. Jenže, to půjde ještě dál. Ničíme si přírodu, vodu i vzduch. Zničíme se sami. Historie se opakuje. Tak jak byla zničena Atlantida, církev zaútočila na ženy a vojsko na muže, tak my útočíme na duchovní vývoj, přírodu a člověka. Více se o tom zmíním v kapitole, Co nám přinesl rok 2012.