Ukázka z druhé knihy-2část
I v dávném pravěku, až téměř do začátku dvacátého století se muž staral o zabezpečení rodiny, a žena o chod domácnosti a děti. Rodilo se daleko více lidí. Věděli, že potřebují více dětí. Také věděli, že ne každý přežije. Fungovala přirozená selekce. Od určité doby, to přestalo fungovat. Systém potřeboval co nejvíce „otroků“, aby od nich získal co nejvíce peněz. Celosvětový trend – co nejnižší úmrtnost novorozenců. Vymýtila se přirozená selekce. Proto je na světě tolik lidí, a neumíme si s tím poradit. Je to přece nehumánní. Na jedné straně zachraňujeme dětí s předčasným porodem, ale nebojíme se zabít zárodek dítěte potratem.
Kapitola druhá
Dětství a dospívaní
Nebudu popisovat dnešní dětství, ale opět se podíváme nejen do daleké historie, ale zavzpomínám i na své dětství.
V dávné době, v raném slovanství, tady nebyly města, ale osady. Ty mohly čítat i čtyřicet rodin. Osadu vedl nejstarší a nejmoudřejší člen osady. Ten celou osadu „řídil“. Vše se odehrávalo venku, a dům sloužil jen před nepohodou, a na spaní. Kdo dneska řídí vesnici? Je to ten nejstarší a nejmoudřejší?
Dětí byly pořád venku, a nejen že si hrály, ale také nenásilnou formou pomáhaly s pracemi, a tím se vychovávaly. Ta výchova měla několik aspektů. Měli hodně svátků, které nesloužily jen k oslavám, ale byly to svátky, kde děti předváděly, co se naučili.
Taky si k sobě nic nedovolovali. Holky nosily sukně až pod kolena. Pokud kluk vědomě zvedl sukýnku až nad kolena a je jedno, jestli to bylo v pěti létech, nebo později, tak mněl smůlu. Ta dívka už mu patřila, a nemohl si vybírat další. A ani ona. Proto mněli k sobě respekt a nedělali si naschvály.
A další velice důležitý aspekt ve výchově, byli „učitelé“. Oni se tak ve skutečnosti nejmenovali. Zhruba přirovnání v nedaleké době byli u nás „krajánci“.
Tyto takzvané krajánky si zvali staršinové do své osady, nejen pro to aby se dozvěděli nějaké novinky, ale hlavně, aby vyprávěním naučily dětí různým věcem. Každý krajánek mněl různé zaměření. Dostal k dispozici domek a stravu, a podle potřeby i oblečení. Pobýval v osadě různě dlouhou dobu, podle složitosti „učiva“. Jeden, se zabýval matematikou, další fyzickými zákony, jiný hvězdami a spoustou dalších věcí potřebných pro život. Vždy byl jen jeden. Až to všechno naučil, tak odešel, a po nějaké době byl pozván další. Musel se snažit, pokud by to dělal špatně, už by ho znovu nepozvali, a to by se rozneslo do dalších osad. Kdo to hodnotil? Děti samy. Jak? Při nejbližším svátku každé dítě předvedlo, co se naučilo. Nebylo to klasické zkoušení, ani se neznámkovalo. Na tyto svátky se sešla celá vesnice, a tam se to předvádělo.
Taková škola na těchto principech existuje, a mněl jsem tu možnost se s některými absolventami setkat. Není u nás, ale můžou se této školy účastnit i naše dětí. Byl jsem i na takové přípravce na Slovensku, kde asi tři se dostali do výběru této školy. A dvě byly přijaté. Můžu vám říct, že to co se naučily tyto děti za měsíc, trvá na normální škole asi dva roky.
A co se stalo před několika málo stoletími? Narodil se u nás velký učitel národů, a prohlásil, že škola bude hrou. A co předtím, to nebyla hra? A navíc to rozkouskoval. Jak? Každých čtyřicet pět minut něco jiného. Chaos. Dovede dospělý člověk každou chvíli začínat něco jiného? Přirovnám to k domácím prácím, a každý si tam může dosadit nějaké jiné. Ráno dám prát prádlo, a jelikož mám na to jen čtyřicet pět minut, tak buď přeperu něco v rukách, nebo se po určený čas dívám na pračku. Po pětačtyřiceti minutách, tuto práci opustím, a jdu pracovat na zahradu. Další školní hodina bude vaření, další nakupování, pak půjdu uklízet. Pět školních hodin je pryč a já mám spoustu nedodělané práce, ale v tento den se už k nim nesmím vracet. Dobrý systém. Akorát tak na ohlupování.
Potom přišla jedna moudrá vládkyně, a nařídila povinnou školní docházku. Dokonáno jest. Otrhnutí dětí od rodičů.
Systém přece nepotřebuje moudré lidi. Potřebuje vychovávat ovce, které budou dělat jenom to, co potřebuje systém. Co kdyby lidé přišli na to, co po něm chce systém. To přece nejde. V té době byli lidé svobodní, a dělali jen to, co bylo nezbytně nutné pro rodinu. Byli zdraví až do velmi vysokého věku.
Můžete mi namítnout, že pro to vědci nenašli žádné důkazy. Nemohli najít. Jen pár důkazů, ale jen z doby konce Slovanů. Proč je nemohli najít? Hledali na nesprávném místě. Připomíná mi to jednu proslulou scénku při hledání aluminiového klíčku. Kde jste ho ztratil? Tam. A proč ho hledáte tady? Tady je více světla.